SDH Bradlecká Lhota

Bradlecká Lhota leží na rozmezí Českého Ráje a Podkrkonoší, okresu Jičín a Semily, a prochází tudy i geologický zlom mezi Českou tabulí a horninami Podkrkonoší. Pro svou zajímavou polohu a snadné spojení je vyhledávána jako vhodné rekreační místo, což dokumentují i tři vzniklé chatové oblasti a příliv turistů v letním období.

 Bradlecká Lhota byla založena při velkém osídlování Čech kolem r. 1200. První písemná zmínka o naší obci je z r. 1395. Lhota je zde zmiňována pod názvem Hrnčířská, protože se zde kopalo velké množství hrnčířské hlíny. O Lhotě Bradlecké se prvně zmiňuje soupis majetku Jiřího z Valdštejna r. 1533. Ve Lhotě bylo tenkrát 12 usedlostí a 1 mlýn. V 16. století některé prameny hovoří o Lhotě také jako o Železné či Železnické. R. 1624 daroval Albrecht z Valdštejna Bradleckou Lhotu jezuitské koleji v Jičíně. Naše vesnice tedy patřila k milíčevskému panství, a to až do r. 1841, kdy ji kníže Rohan přikoupil k panství lomnickému.

 Přelom 19. a 20. století byl dobou rozkvětu mnoha obcí v okrese. Bradlecká Lhota v tomto směru zvláště vynikala. Bylo to hlavně zásluhou lomnického rodáka, učitele J.J.Fučíka, který působil na zdejší jednotřídce (jeho pamětní deska je také na budově bývalé školy umístěna). Škola zde byla povolena a postavena r. 1886. Lidová knihovna byla založena o rok později. Sbor dobrovolných hasičů byl založen r. 1895. Divadlo se zde hraje od r. 1900. Vzdělávací a hospodářský spolek „Havlíček“ byl založen r. 1906 a Spořitelní a záložní spolek „Kampelička“ r. 1910. Tělocvičná jednota „Sokol“ byla založena r. 1920. Kromě školy byla v letech 1895 – 96 zbudována i obecní silnice, r. 1901 kaple sv. Ludmily.

 V letech 1958 – 1962 byl dostavěn kulturní dům s prostory pro místní organizace, r. 1968 koupaliště, r 1969 antukové hřiště. V 70. letech byla dokončena regulace potoka, silnice a stavba obchodu s hospodou.

 Pole okolo Lhoty jsou bohatým nalezištěm polodrahokamů, zvláště achátů. V potoce lze nalézt krásně zbarvené české granátky.

 Přelom 19. a 20. století byl dobou rozkvětu mnoha obcí v okrese. Bradlecká Lhota v tomto směru zvláště vynikala. Bylo to hlavně zásluhou lomnického rodáka, učitele J.J.Fučíka, který působil na zdejší jednotřídce (jeho pamětní deska je také na budově bývalé školy umístěna). Škola zde byla povolena a postavena r. 1886. Lidová knihovna byla založena o rok později. Sbor dobrovolných hasičů byl založen r. 1895. Divadlo se zde hraje od r. 1900. Vzdělávací a hospodářský spolek „Havlíček“ byl založen r. 1906 a Spořitelní a záložní spolek „Kampelička“ r. 1910. Tělocvičná jednota „Sokol“ byla založena r. 1920. Kromě školy byla v letech 1895 – 96 zbudována i obecní silnice, r. 1901 kaple sv. Ludmily.

 V letech 1958 – 1962 byl dostavěn kulturní dům s prostory pro místní organizace, r. 1968 koupaliště, r 1969 antukové hřiště. V 70. letech byla dokončena regulace potoka, silnice a stavba obchodu s hospodou.

 Pole okolo Lhoty jsou bohatým nalezištěm polodrahokamů, zvláště achátů. V potoce lze nalézt krásně zbarvené české granátky.

Od r. 1822 vykazují obecní účty nárust výdajů na spojené s požáry. V tomto např. přiznávají, že na jídlo při ohni bylo z obecního rozpočtu věnováno 9 zlatých, formanům přes 4 zlaté a na opravu háků celých 20 zlatých. Do háků se i v následujících letech investovaly takové prostředky, že je pravděpodobné, že tyto peníze končily někde úplně jinde. Jasné však je, že již v tomto období existovaly v obci prostředky ke zdolávání požárů. R. 1858 byla do obce zakoupena nová hasičská stříkačka za 50 zlatých a i další účetní záznamy hovoří o investici do hasičského vybavení a to až do r. 1884. Hasičské vybavení i přes to nebylo v obci dostatečné. V té době byl již v platnosti zákon, který ukládal obcím s více než 50 popisnými čísly mít hasičský sbor i řádné materiální vybavení. Proto byla Bradlecká Lhota r. 1890 vyzvána okresním úřadem v Lomnici nad Popelkou, aby se postarala o vyhovující hasičské prostředky. To ostatně požadovali i sami obyvatelé Lhoty, vždyť např. jen v letech 1872 – 1881 bylo ve Lhotě 10 velkých požárů! Mezi postiženými staveními byla i hospoda čp.1. Tehdejší hospodský František Krejčí byl sice pojištěn, ale pro úpadek pojišťovací společnosti náhradu nedostal. Všichni poškození se však mohli spolehnout alespoň na dobrou pomoc spoluobčanů, kteří dobře věděli, že stejně snadno může chalupa vyhořet i jim. Od obce tak dostávali zdarma dřevo, sousedi zase vypomáhali slámou, poskytnutím povozu apod.

Ve druhé polovině 19. století bylo v Čechách možné dostat finanční prostředky na hasičské vybavení ze speciálního zemského fondu zřízeného pouze k tomuto účelu. Fond získával prostředky od pojišťoven, neboť z každé pojistné smlouvy byla do fondu povinně odváděna 2%. Lhota žádala o prostředky ze zemského fondu r. 1891 na nákup nové stříkačky, jejíž cena se tehdy pohybovala kolem 500 zlatých. Obec obdržela však pouhých 100 zlatých a neměla dostatek vlastních prostředků na dofinancování nákupu. V té době byl totiž obecní rozpočet zatížen závazky na stavbu školní budovy. I proto další dotace ze zemského fondu nebyli v následujících letech Lhotě poskytnuty. Až r. 1894 byla značná část dluhu byla na stavbu školy splacena obec mohla investovat do jiných věcí. Hasičské vybavení bylo mezi těmi prvními. Místo 36 let staré stříkačky (tzv. kádě) byla pořízena nová velká čtyřkolová stříkačka. Ta spolu se 150 m hadic a ostatním příslušenstvím přišla na 700 zlatých. Zemský fond ještě na konec r. 1894 přispěl dalšími 100 zlatými, ale i tak muselo být z obecního rozpočtu uvolněno 500 zlatých. A nebyla to poslední investice v tomto období. Kola na stříkačku se stavená téhož roku vyšla na dalších 254 zlatých.

 Oficiální ustanovení spolku dobrovolných hasičů bylo tak již jen otázkou času. Lhotecký učitel Josef Jan Fučík sepsal prohlášení o přistoupení ke spolku, které 21. dubna 1895 podepsalo 23 Lhoťáků. V tomto prohlášení byl jasně deklarován zájem o založení sboru dobrovolných hasičů.

Prohlášení

 Podepsaní prohlašují, že přistoupí k dobrovolnému hasičskému sboru, který se ve zdejší obci zařídí, a zavazuji se na základě přečteného návrhu stanov, že budou – li za činné členy přijaty, budou všemožně zájmy sboru podrobovati, příznivce mu zjednávati, sami pak příkladnou činnost horlivost mu věnovati a nejméně jeden rok v něm setrvati.

 Ve Lhotě Bradlecké, 21. dne m. dubna 1895

 Podepsaní: Karel Václavec, Josef Ježek, František Radimský, Josef Svoboda, František Čejka, Václav Krejčí, František Podzimek, Jan Maťátko, František Blažek, Antonín Šmíd, Josef Luňák, Josef Jan Fučík, Josef Nožička, Antonín Horčička, František Mizera, Josef V. Alois Kazda, František Jenček, Antonín Babák, Václav Smolík, Josef Vik, Antonín Luňák, František Pekárek

Začátky Sboru

Na základě tohoto prohlášení mohl starosta obce Josef Luňák svolat první valnou hromadu, která se konala 8. 9. 1985. Na ni sbor dobrovolných hasičů Bradlecká Lhota slavnostně ustanoven. K 1.1.1986 byl pak přijat k župě č. 19 – Jičínské, která byla založena r. 1882. Prvním předsedou sboru se stal Alois Kazda, velitelem Josef Luňák a jednatelem J.J.Fučík.

 Vyzbrojení sboru stejnokroji a dalším materiálem přišlo r. 1895 na 394 zlatých. Prvním velitelem sboru byl zvolen starosta obce Josef Luňák. Před založením sboru byl oheň v obci téměř každoročním nevítaným návštěvníkem, ale po r. 1985 jako by se lhoteckých hasičů zalekl. A to, jak je patrno ze soupisu pro pojišťovnu z r. 1892, bylo celých 70% části lhoteckých stavení označeno za velmi hořlavé. První výjezd k ohni si tak hasiči připsali 27.8.1895 zásahem v Železnici. Dříve než ohne se Lhoťáci dočkali jiného živlu. 23.května 1897 po ohromné dopolední průtrži mračen byla v obci povodeň, která napáchala velké škody.

Hasiči se v prvních letech své činnosti věnovali spolkovému životu opravdu pečlivě a byli přínosem pro obec i v jiných oblastech než při samotných požárech. Hráli např. divadlo, nebo reprezentovali Bradleckou Lhotu ve slavnostních stejnokrojích na kulturních akcí v okolí. Tak tomu bylo i v předvečer oslav 100. výročí narození „otce národa“ Františka Palackého. Desetičlenná deputace lhoteckých hasičů dorazila na slavnostní průvod do osvětlených ulic Železnice. Více práce však nakonec měli ti, kteří slavili ve Lhotě pálením ohně na Šturmovské hůře. Na Kyjích totiž vznikl požár, a tak lhotečtí hasiči pospíchali se stříkačkou do kopce k našim sousedům.

 Další zásah našich hasičů byl 25.2.1899 opět v Železnici. Ve Lhotě vypukl požár až po dlouhých šesti letech existence spolku. (Jistě by si všichni přáli, aby období bez ohně bylo v obci ještě delší, ale i tak ve srovnání s častými požáry před založením sboru šlo o úspěch v prevenci.) 17. prosince 1900 hořelo ve stavení Jana Bažanta čp. 14, a nová stříkačka z r. 1894 tak poprvé zasahovala v Bradlecké Lhotě. R. 1902 se ve Lhotě měl konat 20. výroční sjezd Jičínské župy, ale pro nedostatek financí byl nakonec přesunut do Kovače.

Pokud někdo ve Lhotě měl dosud pochybnosti o oprávnění nákupu prostředků, které byli investovány do vybavení hasičského sboru, muselo ho přesvědčit nezvyklé suché léto roku 1904. Z celé země přicházely zprávy o častých požárech polí a lesů. Ve Lhotě hořelo 17. července v chalupě u Slavíků čp. 46. K požáru, který vypukl ve tři hodiny ráno, se kromě našeho sboru sjeli i hasiči ze Železnice, Žďáru a Syřenova. I přes to vyhořelo celé stavení i se stodolou. O osm dní později jeli naši hasiči k velikému ohni na Kyje, kde začala hořet chalupa Jana Svobody a od ní další. Nakonec oheň stačil strávit celkem čtyři usedlosti včetně stodol. 17. srpna ve čtyři hodiny ráno začalo hořet opět ve Lhotě, a to v chalupě u Nožičků čp. 45. Velkým úspěchem našeho sboru bylo, že nakonec shořela pouze střecha a hlavně že oheň nepřeskočil na blízké stavení čp. 57, které mělo doškovou střechu. I k tomuto ohni se sjeli další sbory z okolí – ze Železnice, Žďáru, Syřenova a Oujezdců

 R. 1907 měl SDH k dispozici jednu čtyřkolovou stříkačku se savicí, jednu berlovku, 150 metrů hadic, stejnokroje a další materiální vybavení v celkové hodnotě 2084 K.

 Obec podporovala sbor nejen materiálně, ale sjednávala mu i různé výhody. Tak např. v usnesení z r. 1909 si za každého cvičení, které hasič absolvoval, mohl v hospodě vypít dvě piva zdarma. Téhož roku začala hořet kovárna p. Nýdrleho čp. 60. Bylo to v deset hodin večer v den posvícenské zábavy (19. září). Protože bylo podezření, že požár byl založen úmyslně, šel Václav Smolík ještě v noci do Lomnice pro četníka. Ze stavení nakonec shořela střecha, ale stodola lehla popelem celá. Oheň pomáhali likvidovat i hasiči z Kyjů se svoji stříkačkou a hasiči ze Žďáru. Stříkačka přijela i ze Železnice, ale to byl již oheň lokalizován. Vyšetřování příčin požáru pravděpodobně nepotvrdilo úmyslné zapálení, jak můžeme usuzovat z toho, že lomnická pojišťovna vyplatila poškozenému celou částku, na kterou byla kovárna pojištěna (1.200,- K.) Lhotečtí hasiči hlídali u ohně do poledne následujícího dne.

 R. 1912 změnili lhotečtí hasiči svoji domovskou župu. Když r. 1895 zakládali svůj sbor, byla nejbližší župou Jičínská župa č. 19. Než vznikly nové župy, byli v ní sdruženy sbory od Rožďalovic až po Horní Kalnou. Z Jičínské župy obce přestupovaly k těmto župám: č. 36 Novobydžovská, č.54 Trosky – Kozákov, č. 55 Libáňská, č. 57 Sobotecká, č. 87 Novopacká, č. 89 Lomnická a č. 90 Hořická. Lomnická župa byla založena 27.12.1896 za přítomnosti zástupců 9 sborů (Bělá, Chlum, Košov, Lomnice nad Popelkou, Nová Ves, Stará Lomnice, Stružinec, Tuhaň a Žďár. Další sbory k župě přestoupily později: Syřenov (1897), Oujezdce a Rudolfovice (1902), Cidlina, Tatobita a Žlábek (1903), Rváčov a Xaverovice (1904), Kyje a LIbštát (1905) a Ploužnice (1911). Lhota tedy byla roku 1912 již 21. sborem Hasičské župy Lomnické. Náš sbor měl roku 1913 k dispozici jednu čtyřkolovou stříkačku, 4 přenosné stříkačky, 150 m hadic, 6 m savic, 4 dvouhákové žebříky, 2 jiné žebříky a 10 košíků celkem za 3.000,- K. Ve sboru aktivně působilo 25 hasičů, dalších 6 bylo přispívajících a 10 zakládajících, Již dva roky po vstupu do župy byl ve Lhotě pořádán župní hasičský sjezd (21. června 1914). Lhota přivítala celkem 360 hasičů z 26 sborů (20 z župy Lomnické a 6 z župy Jičínské) a na 700 diváků. Na sjezdu vystoupil kromě žákovského i dívčí odbor lhoteckého sboru, jehož 17 členek vedla náčelnice Vilma Sedláčková. Sjezd měl finanční úspěch a získané prostředky mohly použít na rozvoj našeho spolku. Dobré perspektivy však dostali ránu hned týden po sjezdu. V Sarajevu byl zavražděn následník trůnu a o měsíc později  vypukla 1. světová válka.

 Dvacetileté výročí trvání sboru r. 1915 tak připadlo do chmurného období, kdy na nějaké oslavy nebylo samozřejmě ani pomyšlení. Zvláště když do války bylo odvedeno 15 hasičů z 23 členů. V letech 1915 – 1916 spolek vyvíjel jen nejzákladnější činnost, ale roku 1917 a 1918 ustala i ta. V těchto letech se nekonaly ani výroční schůze. R. 1918 přišlo hasičům ze zemského fondu 200 K. na nákup nových hadic a doporučení, aby si dali pojistit koně ke stříkačce.

Jednou z prvních poválečných akcí hasičů byla účast na oslavách Jana Husa 5. července 1919 v Železnici a 6. července v Lomnici. Na jedné z prvních schůzí bylo také usneseno, že se hasiči budou zúčastňovat všech pohřbů svých členů. Důležité bylo také dotažení pět let staré akce. Na župní hasičský sjezd r. 1914 daroval dřevěnický pivovar hasičům sud piva. Kvůli válečným událostem jim ho hostinský Skalský stále ještě dlužil. Bylo tady odhlasováno, že pozvou hasiče z Kyjů a ze Železnice, kteří pomáhali s organizací a společně si udělají u Skalských večírek. Zemský hasičský fond poskytl r. 1920 SDH ve Lhotě dalších 200,- K. na nové hadice. To byl již spolkový účet veden v místní kampeličce, kam byl převeden z Lomnické spořitelny. Situace ve sboru však nebyla zdaleka tak ideální jako před válkou. Registrováno bylo r. 1921 49 členů, ale jen hrstka z nich se věnovala aktivní práci. Na třech svolaných cvičeních byla účast vždy jen do desíti hasičů a jednou se ani cvičit nezačalo. Zdálo by se že makropolitická situace nemá vliv na dění spolku v malé vesnici. Ale opak je pravdou. Po každé změně ve státě chvíli trvalo, než se otupily hrany osobních sporů a lidé se vrátili ke spolkové činnosti.

 Snad jen tradiční hasičský bál byl jako dříve. R. 1920 se konal u Mázků (čp. 1) a o rok později pro změnu u Skalských. Obě hospody se po několik let v pořádání plesu střídaly. Přestože účast na cvičení byla slabá, když 9 července 1922 hořel Loudův mlýn v Železnici, přispěchalo s lhoteckou stříkačkou na pomoc 14 členu sboru. O dva hasiče více bylo pak možné vidět 26. srpna 1922 při likvidaci požáru u Kalousků na železnickém náměstí. Začátek dvacátých let byl dobou mnoha kulturních akcí, především odhalení soch, které by bylo za Rakouska – Uherska obtížné. Tak se delegace ze Lhoty ve slavnostních stejnokrojích zúčastnila např. odhalení sochy Jana Husa v Soběrazi či památní desky Františka Cyrila Kampelíka v Syřenově. Do výzbroje hasičů přibyl v těchto letech vozík na hadice. Požár v obci po 14 letech zažila Lhota 24 dubna 1923, kdy kolem půl druhé ráno začal hořet domek Marie Jechové (čp. 8). Hasiči nezabránili shoření cel střechy, ale i tak byl jejich zásah oceněn 100 Kč od okresní pojišťovny v Lomnici za předejití větší škodě. Tohoto roku také došla trpělivost dlouholetému veliteli sboru Karlu Václavcovi a pro nezájem členů odstoupil ze svého místa. Zastupoval ho zatím František Nýdrle, ale po roce se vrátil původní velitel na své místo. R. 1925 měl náš sbor 30. výročí vzniku, ale v poněkud rozpačité spolkové atmosféře nabylo místo na nějaké velké oslavy. Po více něž třicetileté činnosti v SDH vystoupil r. 1926 z funkce jednatele Josef Fučík a na jeho místo byl přijat jeho kantorský nástupce Josef Stříbrný. Ve sboru tenkrát i takové funkce jako velitel lezců či velitel stříkačů. Nadále však platilo, že na slavnosti (např. župní sjezdy) chodilo více hasičů než na samotné cvičení. Ve spolku bylo v té době sdruženo 32 mužů a 8 žen. Ženy měly své družstvo, ale již roky nevyvíjeli žádnou aktivitu. Proto bylo rozhodnuto škrtnout odbor žen ze sboru.

 Do hasičské pokladny přibývaly prostředky i po pohřbech, kdy pozůstalí ocenili nějakým obnose, čestnou stráž u zasnulého. R. 1927 padl na schůzi návrh, že by tyto peníze měli být propity. Učitel Stříbrný, který zřejmě reprezentoval opatrnější konzumenty , ale navrhl, že v tom případě by bylo spravedlivé peníze rozdělit rovným dílem mezi členy, a každý ať je použije, jak pozná za vhodné. V tomto roce hasiči vyjeli k ohni do Železnice, kde hořel hotel Valdštejnský dvůr.

 R. 1928 se lhotečtí hasiči kromě každoroční účasti na župním sjezdu (tentokrát ve Staré Lomnici) vypravili i na Všeslovanský sjezd hasičstva do Prahy. Začátkem července tak bylo na průvodu Prahou mezi 64.000 hasiči i 8 z našeho sboru. Lhotě se vyhýbal oheň po pět let. Na podzim (10. října) r. 1928 po dětské neopatrnosti chlapce ze sousedství hořet chalupa Josefa Blažka čp. 13 („U Cestmistra“). Celodřevěná chalupa, navíc obložena otýpkami vyschlého dříví na zimu, byla ve chvilce v jednom plameni. Hasiči stačili ze světnice vynosit jen pár kusů nábytku, než všechno lehlo popelem. Majitel domku byl naštěstí proti ohni pojištěn.

 Začátkem 30. let činnost hasičů pokračovala v postupném rozvíjení aktivit. Trochu ji utlumila jen ekonomická situace v tomto období. V hasičském kalendáři však nechyběl tradiční ples, který se stejně jako dříve konal střídavě v obou lhoteckých hospodách. Hrála kapela J. Slavíka s osmi hudebníky a kapelníkem. R. 1931 byla její cena 350,- Kč. Sál býval jednoduše vyzdoben, většinou hasičským znakem uprostřed a dvěma obrazy hasičů po stranách. Členové sboru pro zvýšení zisku pekli z vlastních zásob preclíky. V každém roce se snažili sehrát alespoň jedno divadelní představení. Nepravidelně pak byly pořádány pouťové zábavy, silvestrovské večírky apod. Cvičení s vodou bývala tak 3 – 4 do roka, jedno cvičení sirénové a cvičení sekyrková podle potřeby (před vystoupením na Žďáře jich bylo 10).

 Nedílnou součástí SDH ve Lhotě byla samaritní četa. Samaritáni se zúčastňovali důkladných, i několikadenních školení. Sami potom osvětu o poskytování prbní pomoci šířili mezi obyvatele Lhoty. R. 1931 zasahovali lhotečtí samaritáni např. při nehodě dvou bicyklů, poskytli první pomoc posádce havarovanému automobilu a lidem při nehodě státních autobusů, z nichž jeden se převrátil do pole. O rok později to bylo 7 zásahů, z toho 4 byli těžšího charakteru a r. 1933 11 zásahů. Podobně tomu bylo i v dalších letech. jak je vidět, samaritánská četa nebyla jen na ozdobu, ale plnila na vesnici úlohu první instance v případě úrazů. Samaritáni se pečlivě starali o vybavení svých lékárniček a zvali na přednášky zkušené osobnosti z oboru (např. bratra Janďourka, vrchního samaritána Jičínské župy).

 Jen dva dny po valné hromadě r. 1931 se lhotečtí hasiči viděli znovu, tentokrát při mnohem nepříjemnější situaci. 28.12.1931 totiž hořela stodola Jana Maťátka (čp. 34). K ohni postupně dorazili ještě sbory ze Železnice, Kyjů, Soběrazi, Zámezí, Valdic, Syřenova, Žďáru a Újezdce. Celkem tedy včetně našeho sboru bylo u ohně 9 sborů. Problémy způsobila zapojená elektřina, a tak hned na příští schůzi se hasiči rozhodli dovybavit se izolačními kleštěmi a gumovými rukavicemi. Další drobný požár v červnu r. 1932 na louce „U Vojákova“ byl záhy uhašen a sami hasiči ho ani nezapočítali do statistiky ohňů v obci. R. 1932 lhotecká stříkačka s obsluhou vyjela také dvakrát na Kyje, ale ani v jednom případě nezasahovala, protože ohně byli již zdolány místním sborem.

 Na cvičení se r. 1933 scházelo pravidelně až 20 hasičů a problémy z minulé dekády dát vůbec dohromady družstvo tak byly definitivně zapomenuty. Kulturní akce hasičů v tomto období končili jen s mírným ziskem nebo dokonce deficitem, přesto se vždy odhlasovalo další secvičení alespoň jednoho divadla ročně. V Hasičských rozhledech z r. 1934 byly sbory upozorněny, že bratři hasiči se mají zásadně oslovovat slůvkem „ty“ nikoliv „vy“ nebo dokonce „oni“. Toto bylo připomenuto i na schůzi ve Lhotě s tím, že kdo nařízení nedodrží, zaplatí do spolkové pokladny 1 Kč. Občané neshody mezi lhoteckými hasiči a Sokolem (lhotecký spolek byl založen r. 1920) byli v tomto období také urovnávány a oficiálně potvrzeny z úst starostů obou spolků na hasičské schůzi 9. června 1934. Do budoucna tak bylo možné uvažovat o společných divadlech, nebo i cvičení v hostinci u Viků, kde měl sokol tělocvičnou místnost. Nemalou měrou se na konsolidaci poměrů ve sboru v meziválečném období podílel jednatel sboru, lhotecký učitel Josef Stříbrný. Na důkaz toho, jak spolek oceňuje jeho práci, věnoval mu při jeho odchodu do výslužby diplom čestného členství.

 Na schůzi 8. září 1934 padl poprvé návrh na nákup motorové stříkačky. Mnoho sborů v okolí již podobné zařízení vlastnilo a o nesrovnatelně větším výkonu oproti ruční stříkačce nemohlo být pochyb. Hasiči se dohodli, že požádají o půjčku 25.000,- Kč obecní úřad a obešlou firmy vyrábějící stříkačky vhodného typu. Již na schůzi z 31.10.1934 byl předběžně schválen nákup od firmy „Sigmund a Smekal“ s tím, že se vyhodnotí další případné nabídky. Schváleno bylo i finanční zabezpečení nákupu. Sbor si vezme půjčku od místní kampeličky a na dluhopis se podepíší tři zástupci sboru jako dlužníci a obec jako ručitel. Obec bude splácet úroky a umořovat dluh i pravidelnou roční splátkou a hasiči budou podle svých možností se splácením pomáhat. N této schůzi se i velmi vážně jednalo o pořádání župního sjezdu v r. 1935, tedy v roce 40. výročí založení lhoteckého sboru. Ve Lhotě však byl problém s vhodnou plochou pro uspořádání slavnosti, a tak nebylo jasné, zda župa ve Lhotě pořadatelství svěří. Pokud by tomu tak nebylo, chtěli hasiči získat alespoň právo na okrskové cvičení, které by spojili se slavnostním předáním nové stříkačky. Na valné hromadě 26. 12. 1934 bylo za přítomnosti 26 členů jednohlasně odsouhlaseno motorovou stříkačku pořídit. Diskuze se vedla pouze o značce. Nakonec byl odhlasován nákup stříkačky od firmy Ebert z Prahy. Majitel firmy p. Ebert přijel do Lhoty na hasičskou schůzi 6. ledna 1935, kde byla podepsána kupní smlouva. Firma Ebert se zavázala, že dodá za zvýhodněnou cenu 21.000,- Kč svoji stříkačku, kterou bude vystavovat na jarním veletrhu. Stříkačka bude dopravena do stanice Železnice a částka sborem zaplacena do 3 měsíců. V ceně stříkačky bylo navíc 12 cvičebních obleků.

 Hasiči poprvé novou stříkačku slavnostně představili 2.6.1935 na okrskovém cvičení, které nakonec pořádali na louce p. Maťátka, který ji zdarma k tomuto účelu přenechal. Z rána sice trochu sprchlo, ale potom celý den svítilo slunce, takže hasiči mohli očekávat velkou návštěvu. Z Lomnické župy se sjelo na okrskové cvičení do Lhoty celkem 155 hasičů ze sboru v Bělé, Chlumu, Libštátu, Staré Lomnice, Rváčova, Stružince, Nové Vsi, Lomnice, Cidliny, Hoření Lomnice, Syřenova, Ploužnice, Žďáru a Újezdce Dalších 65 hasičů přijelo z župy Jičínské a Novopacké (Valdice, Železnice, Tamle, Zámezí, Dílce, Zboží, Nová Paka a Radim). Kromě mužů se akce aktivně účastnilo i 70 školních dětí a 40 žen. Kolem 500 diváků mohlo sledovat prostná sekyrková cvičení mužů, sekyrková cvičení žáků, prostná žen i žákyň a cvičení samaritánů. Jak je vidět i z celkového počtu účastníků cvičení, šlo o velkou akci, se kterou dosud ve lhotě neměli zkušenost, což se odrazilo i na některých nedostatcích v organizaci. Celkově však šlo o akci vydařenou, ze které byl nezanedbatelný příjem do pokladny lhoteckých hasičů. Diváci utráceli své peníze na střelnici, kole štěstí, ve stáncích s cukrovinkami, kávou, zmrzlinou či párky. Těch se snědlo přesně tisíc. Pivo točil místní hospodský, který také zaplatil za pronájem místa a něco se vydělalo i v úschově kol. Největší objem utržených peněz byl pochopitelně ze vstupenek. Celkem skončilo cvičení se ziskem 2.500,- Kč, což bylo více než desetina nové stříkačky. (S tou se hasiči nechali vyfotografovat 6. července fotografem Podlipným z Lomnice.)

Nadějí na pořádání župního sjezdu se však Lhotečtí hasiči nevzdávali. Na rok 1936 se o něj zajímal však i Rváčov. Lhota mu nakonec pořadatelství přenechala s tím, že župní výbor schválí sjezd ve Lhotě na r. 1937, což se také stalo. Hasiči byli po pořadatelských zkušenostech ze cvičení s termínem spokojeni s tím že do sjezdu stačí vše náležitě připravit a vycvičit družstvo žáků, které ve Lhotě chybělo. Tradičním termínem valné hromady lhoteckých hasičů, tedy o vánočních svátcích (nejčastěji 26.12.), nebyl r. 1935 dodržen. Valná hromada se totiž konávala ve škole , ale r. 1935 přišel do Lhoty nový učitel, který měl strach že by hasiči školu znečistili. Tak se sešli až v lednu v obecní úřadovně.

 Rok 1935 patřil k těm významnějším v dějinách SDH v Bradlecké Lhotě. Ve sboru bylo tehdy 39 členů činných, 15 zakládajících, 3 přispívající a 1 čestný člen. Zakládající členové nebyli ti, kteří stáli u zrodu sboru r. 1895. Stanovy zakládajícím členem SDH rozuměly občana, který aktivně necvičil, ale přispíval do pokladny poměrně značnou částkou. Přispívající členové dávali na chod sboru částku mnohem menší a činní hasiči nepřispívali, naopak dostávali zdarma hasičské vybavení. Čestným členem byl bývalý učitel Josef Stříbrný. Každý činný člen se dále specializoval na konkrétní činnost, a tak bychom v té době mohli ve Lhotě nalézt družstvo stříkačů (motorových i ručních), lezců, ochranářů či samaritánů. Každé družstvo mělo svého četaře a všem velel velitel sboru, který měl i svého náměstka. Aby byl výčet funkcí ve sboru kompletní, je třeba zmínit ještě starostu sboru, jednatele a pokladníka.

 Družstvo žáků bylo vysláno již r. 1936 na okrskové cvičení do Cidliny i na župní sjezd na Rváčov. Na obě akce se pěšky vypravila i většina dospělých lhoteckých hasičů. Po delší době ve Lhotě vypukl požár 27. června 1936 ve 4. hodiny odpoledne. Hořela stodola Aloise Luňáka čp. 36. Stodola byla nová, celodřevěná a kvůli ohromnému žáru z ní nešlo nic zachránit. Naopak hrozilo, že oheň přeskočí i na chalupu. Díky nové výkonné stříkačce však lhotečtí hasiči toto nebezpečí zažehnali. Hasiči tři hodiny až do rána na spáleništi hlídali. Na pomoc jim přijely sbory z Kyjů, Soběraze, Ploužnice, Žďáru, Železnice a Újezdce. R. 1936 si hasiči poprvé vyslechli přednášku, co dělat v případě války.

 Termín sjezdu župy byl stanoven na 11. července 1937. Své pozemky pro slavnost zapůjčil Jan Fišera. Hasiči nechtěli opakovat chyby z r. 1935, a tak se snažili po pořadatelské stránce nic nezanedbat. Schůze hasičů byli časté a jednotliví členové referovali, jak jsou daleko přípravy, které jim byli svěřeny. Opraveno bylo hasičské skladiště, na cvičišti vyrostli brány, taneční parket, střelnice byla po pečlivém výběru objednána z Hořic, na pronesení slavnostní řeči u pomníku padlým vojákům byl pozván bývalý učitel Josef Stříbrný z Mnichova Hradiště, přichystáno bylo parkování pro auta i pro koňské povozy, celá Lhota byla uklizena a při všech těch přípravách se hlavně pilně cvičilo, aby na vystoupení byli jak technika, tak i cvičenci bezvadně připraveni.

 V den sjezdu však bylo od rána zataženo, drobně pršelo a navíc nic nenasvědčovalo tomu, že by se situace měla nějak zlepšit. Dopoledne hasiči ještě dokončili práce na cvičišti (příprava prostoru pro cvičení, ohrazení, brány, lavičky se stolky) a potom se vyfotografovali. Celý sbor před hasičským skladištěm a družstvo žáků se žebříky a ženy na cvičišti. Po deváté hodině začala generální zkouška všech cvičenců, ale ještě před jejím dokončením začalo pršet tak silně že musela být ukončena. Zboží z krámků se rychle skládalo zpět do vozů a kdo mohl, utíkal se schovat. Hustý déšť trval asi půl hodiny, a i když potom mezi mraky na chvilku vykouklo sluníčko, zbytek oblohy nevěstil nic dobrého. Po poledni se na křižovatku ke Kyjům začali scházet hasiči z naší župy a další z pozvaných sborů. Ve 13:30 se ze seřadiště vydal průvod, ve kterém bylo na 600 osob v uniformách, ke hřbitovu. Zde si všichni zúčastnění vyslechli proslov Josefa Stříbrného a uctili dvěma minutami ticha památku padlých vojáků. Ze hřbitova se průvod vrátil na mostek přes potok před hospodou a odtud dolů na cvičiště. Zde všechny čekalo ještě několik vystoupení ( starosta župy, starosta našeho sboru), hymna, vztyčení vlajky předání medailí zasloužilým členům sboru. Pak již začala cvičení našeho sboru.

Nejdříve vystoupilo družstvo lezců, potom družstvo ruční stříkačky, motorové stříkačky, žáku s žebříky a družstvo žen. To se však již znovu silně rozpršelo a cvičení, na kterém si lhotečtí hasiči nejvíce zakládali (ukázka útoku se všemi stříkačkami), probíhalo již za lijáku a při poryvech větru.Ten shodil i připravený domek, který měl hořet, a přičinil se o problémy s technikou. Samaritáni cvičili za stále se zhoršujícího počasí, a tak se kolem čtvrté odpolední rozutekli nejen všichni diváci a hudebníci, ale i hasiči. Pracně připravený letní parket zůstal nevyužit a tři hostinští, kteří na slavnosti točili pivo, neprodali dohromady ani sto piv. Co se dalo, přesunulo se do hospody U Viků, kam zamířili i někteří diváci a hasiči z okolních sborů.Ale i večerní zábava v hospodě měla slabou účast, která podtrhla smolný den. Zkažené počasí zapříčinilo, že místo předpokládaného výdělku byli hasiči nakonec rádi, že akce nabyla ztrátová.

27. června 1938 vypukl požár v čp. 47 (Petr Kracík). Náš sbor byl záhy na místě, ale pro výpadek motorové stříkačky se chvíli nehasilo. Přesto byl požár, který byl pravděpodobně způsoben vznícením sena na půdě, rychle uhašen a nevznikla žádná větší škoda. Z kulturních akcí byla nejdůležitější účast při odhalení pamětní desky J. J. Fučíkovi na lhotecké škole. O rok později v nelehké situaci pro naši zemi přišel rozkaz o konání nových voleb podle přepracovaných stanov. Mezi hasiči nebyl o činnost zájem, ale nakonec bylo nové vedení zvoleno. Hasičům bylo mimo jiné zakázáno nosit veškeré dosavadní odznaky, vlajky a ostatní věci se starými symboly, a tak na sjezd do Staré Lomnice vyrazilo šest hasičů v civilu.

    fotografie z roku 1939

Po aktivitě z poloviny třicátých let však znamenalo nadcházející období pochopitelný útlum. R. 1940 bylo sedm cvičení, ale dochvilnost těch, kteří vůbec dorazili, byla nevalná. Z dluhu za stříkačku zbývalo do kampeličky doplatit ještě 9.000 korun, tehdy již protektorátních. Hasiči sehráli několik divadel, ale měli problémy se schvalováním her, a např. již nastudovaná hra „Červený mlýn“ byla zakázána. Hasiči také museli doplnit inventář podle nových představ o funkci SDH na vsi a povinně seznámit všechny členy, jak se mají chovat v případě náletu (1943). Za války zasahovali hasiči pouze při  odčerpávání vody ze sklepů. První slavnostní schůze po osvobození se konala 5. května 1945. V následujícím roce byly provedeny volby podle původních stanov a v lednu 1947 byl hasičský ples jako za starých časů i s velkou návštěvou. Divadlo hráli stále ti samí, jednou do pokladny hasičské, jednou do sokolské. O období po válce a po r. 1948 platí to samé, jako o letech po r. 1918. Zájem o spolkovou činnost byl malý, situace na vesnici byla rozjitřena politickou situací, a tak není divu, že na schůzi 22. října 1950 našlo cestu pouhých 7 hasičů ze 40 členů. Již pár let trvající diskuze o nové zbrojnici tak nebyly rozvinuty a hasiči se museli zamyslet nad samotnou existencí spolku. Nicméně plesy se konaly a pravidelně a mnohdy to byla jediná akce , kde se sešla většina sboru. Výdělek z plesu však nebyl již tak důležitý jako dříve, protože závazky spolků schvalovala a proplácela obec (tedy místní národní výbor). Lomnická župa Raisova byla zrušena a všechny její sbory přešly pod okresní vedení v Semilech. R. 1952 se zúčastnil sbor cvičného poplachu v Železnici a v r. 1953 byla zakoupena Tatra 57 B. Větší aktivita hasičů (v tomto roce již požárníků) přišla s rokem 1955, kdy si sbor připomínal 60. výročí založení. Drobnými opravami prošla stará zbrojnice a pod hlavičkou požárníku byla založena desetičlenná kapela. Ta hrála i na hasičských bálech. Obnovena byla i činnost aktivní a družstvo mužů začalo nacvičovat na soutěž do Košťálova, kam se r. 1935 sjelo 45 sborů. Ten lhotecký byl nakonec pátý!

V tomto roce také vypověděla službu motorová stříkačka z r.1935. Opravna v okrese nebyla a říkačka by se musela odeslat na nákladnou opravu do Prahy, takže bylo rozhodnuto opravit stříkačku svépomocí. Této práce se ujal Jaroslav Fišera a stroj pod jeho rukama začal opět fungovat. Po dobu opravy hasiči oprášili a zprovoznili více než šedesát let starou ruční stříkačku, aby v případě požáru měli čím hasit. I proto jim byla z okresu přidělena stříkačka PS-8.

O nové zbrojnici se jednalo r. 1946, ale až po dvanácti letech dostal projekt konkrétnější obrysy. Rozhodnuto bylo spolu s MNV vykoupit pozemky přes potok a postavit novou zbrojnici jako součást kulturního domu. To se také r. 1958 stalo a přes obstrukci funkcionářů tehdejšího okresního národního výboru posadilo vedení obce svoji představu a do konce roku byla zbrojnice pod střechou. R. 1959 se do ní hasiči přivezli novou stříkačku zakoupenou z okresních fondů a ve stejném roce byla dokončena i celá první etapa stavby kulturního domu, kde se tak mohla pořádat již prosincová výroční schůze.V nové hasičárně však již nezbylo místo pro starou ruční stříkačku která sloužila od založení sboru. Skončila za kulturním domem, kde pomalu chátrala. R. 1961 si hasiči pořídili „Hasební plán“, kde byly na mapě Lhoty zakresleny všechny objekty (hořlavé žlutě) i nádrže na potoce. Těch mělo být vybudováno osm. Stavba kulturního domu pokračovala a 9. února 1963 se mohl konat hasičský ples jako vůbec první akce v sále. Do zbrojnice přibylo i nákladní auto (Tatra 805), které našemu sboru zakoupil semilský okres a namontovaná byla i siréna.

70. výročí založení sboru bylo připomenuto cvičením na střelnici za účasti našeho sboru a sborů ze Železnice, Lomnice, Nové Vsi a Žďáru. K oslavě byla svolána i slavnostní schůze, které se 12. prosince 1965 zúčastnilo téměř sto hasičů a jejich hostů.

Oslavy 70. výročí založení sboru

V neděli 21. srpna 1966 se nade Lhotou srazili bouřky a průtrž mračen způsobila zaplavená mnoha sklepů a napáchala mnoho škod. Voda z potoka se valila mimo koryto (mosty byly za chvíli zaneseny) a zaplavovala zahrady. Hasiči měli plno práce s čerpáním vody (čp. 51, čp. 40, čp. 82 a další). Přitom celkem nepršelo ani hodinu a půl. Práce hasičům znesnadňovala houstnoucí tma (pršet přestalo v osm večer),naštěstí nepřestalo fungovat veřejné osvětlení.

Od jara 1966 bylo také shromažďován materiál na stavbu koupaliště , které mělo sloužit i jako hasičská nádrž. Přeložen byl tok Zlatníku blíže k lesu, aby vzniklo místo pro vlastní nádrž. Po průtrži mračen však byla většina práce znehodnocena a pro nepříznivé počasí byly veškeré práce odloženy na r. 1967.

Siréna na kulturním domě se rozezněla 11. 5. 1967 asi v půl druhé odpoledne. Sbíhající se hasiče informovali cestující z autobusu z Lomnice, který právě přijel, že pod Loužnicí hoří les. Hasiči vyjeli záhy a zúčastnili se likvidace požáru, který se naštěstí nerozšířil po větším území. V r. 1967 byl zřízen i nový železný sušák na hadice. Ten starý, dřevěný, stával na dvoře mlýna čp. 22. Jinak intenzivně pokračovaly práce na koupališti a již od ledna zde pracovali kameníci. 20.června byla do koupaliště napuštěna voda a začalo sloužit svému účelu.

V týdnu od 6. dubna 1969 probíhali demoliční práce na steré zbrojnici před domem čp. 27. Stříkačkárna, jak se jí dříve říkalo, která pamatovala počátky sboru, byla rozebrána i se základy. Cvičný poplach se spolu s okolními sbory vyzkoušeli hasiči při fingovaném požáru kravína 25. 6. 1970. Zásah se nacvičoval asi hodinu.

1. Máj v Lomnici nad Popelkou 1970

Přání každého sboru, teda aby ve vesnici nehořelo, se Lhoťákům vyplňovalo po dlouhých 33 let, od r. 1938 až do r. 1971, kdy začalo hořet opět ve stavení čp. 16 u Luňáků. Tentokrát to bylo na půdě, která se vznítila při manipulaci s hořlavinou. Požár byl včas uhašen a předešlo se tak větším škodám. V této době patřili již k tradičním akcím vedle plesu i každoroční hasičský zájezd a účast na okrskové soutěži. V r. 1971 ji hasiči dokonce vyhráli a postoupili do okresního kola v Horní Branné, kde skončili v konkurenci 17 družstev na 4. místě. I v r. 1972 to lhotečtí hasiči dotáhli až do okresního kola ( v okrskovém byli druzí) a skončili jedenáctí. Jak dostat vodu na Matlov si hasiči vyzkoušeli při srpnovém cvičení v r. 1973, kdy využili vodu z koupaliště. I v sedmdesátých letech si hasiči pravidelně objížděli okrskové soutěže, cvičili, udržovali techniku a pořádali kulturní akce.

Memorial Petra Máry - Pohoří

Ze zaběhlého života vybočil poplach 12.dubna. Lhotecká siréna se rozezvučela o půl jedné odpoledne, ale seběhnuvší hasiči neviděli nikde v okolí kouř. Až po chvíli se přihnal jeden z vojáků z posádky na střelnici,že hoří služebna, ve které vzplál kanystr s benzínem. Lhotečtí hasiči požár zažehnali ještě před příjezdem velkých cisteren z Lomnice, Semil a Jičína. 29. června se obecní siréna rozhoukala znovu a hasiči zamířilo do Nové Vsi, kde hořel kravín. V srpnu se začalo kouřit ze stohu u lhoteckého kravína. K hašení však nedošlo, pouze zemědělci museli rozhrnout stoh se zapařenou slámou. Jako by nebylo požárů v r. 1977 dost,siréna se znovu ozvala 23.září a hasiči odjeli do Lomnice. Pro nedostatek vody však k aktivnímu zásahu nedošlo.

27. března 1981 byla v kulturním domě hojně navštívena přednáška o požárech na okrese v uplynulých letech a o problematice požárů obecně. V lednu 1984 byla z Roztok u Kruhu přivezena nová stříkačka PPS-12 (přívěsná požární stříkačka).

V roce 90.výročí založení našeho sboru přichystali hasiči hned několik akcí. V sobotu 14. září se konal turnaj v odbíjené a večer byla taneční zábava. N a druhý den odpoledne se do Lhoty sjela stará i nová hasičská technika z okolí. Diváci tak mohli vidět ruční dvoukolovou stříkačku, ruční čtyřkolovou stříkačku z r. 1891 (předělanou na motorovou) a auto škoda r.v. 1928 ze Železnice, ale i nové cisterny z Lomnice a obě naše motorové stříkačky (PS-8 i PPS-12).K zhlédnutí byla i výstavka fotografií z poslední soutěže hasičských družstev. Založení sboru bylo připomenuto i na slavnostní výroční schůzi 27. října 1985.

Připravenost techniky l zásahu si hasiči ověřili při námětovém cvičení 31. 7. 1987, kde se PPS-12 vytlačila vodu sedmi „béčky“ nahoru na stráň nade mlýn. Pak byla propojena ještě PS-8 a 15 lhoteckých hasičů se tak vyzkoušelo ta toto sériové zapojení. Práce v obci s uklízením bahna z cest a vyčerpáním sklepů nachystala hasičům velká voda z 11.7. 1989. Kulturní činnost sboru v letech osmdesátých navazovala na předchozí období. K pravidelnému plesu a výletům (Rožnov, Telč, apod.) přibylo i organizování Veselé pouti pro děti ve Lhotě spolu s ostatními spolky v obci.

K lomnickému okrsku patří již neodmyslitelně klání hasičů na Tuhaňském poháru. R. 1990 se zde našim hasičům podařilo předvést nejrychlejší útok! V devadesátých letech se vůbec lhoteckému sboru v měřítcích lomnického okrsku poměrně dařilo. (Lomnický okrsek byl v původním rozsahů 13 sborů obnoven 8. 5. 1991.) 15. června 1991 byla okrsková soutěž pořádána ve Lhotě na střelnici a pořádající lhotečtí hasiči skončili na 4.místě.

V neděli 31.října ve 14:10 vypukl požár ve stodole u Fišerů. Kromě našich hasičů byly na místě v krátké době i cisterny z Lomnice, Železnice,Jičín a vůz profesionálních hasičů ze Semil, který u ohně převzal vedení. Náš sbor poté s pomocí PS-8 doplňoval vodu v cisternách.

R. 1994 byli hasiči na okrskové soutěži druzí za Lomnicí. Na rok 100. výročí založení našeho sboru byly připraveny důstojné oslavy. Již 25. 3. hostil lhotecký kulturní dům Shromáždění delegátů Sborů dobrovolných hasičů v okrese Semily. Vlastní připomenutí 100 let trvání SDH v Bradlecké Lhotě se konalo 26. srpna 1995. V hospodě byla do 10.00 hodin slavnostní schůze spojená s obědem. Ve 13.30 šli hasiči uctít památku svých předchůdců na místní hřbitov, kde položili k jejich hrobům květiny. Od 14.00 hodin byl program před KD. Ukázka hasičské techniky, soutěž mezi mladými a těmi dříve narozenými hasiči a cvičení mládeže. Den byl zakončen hasičskou zábavou v KD.

V pátek 27. srpna 1999 ohlašovala siréna lhoteckým hasičům, že v obci opět hoří. V kravíně vzplanula sláma a občané, kteří se seběhli k ohni, obětavě vyvedli všechna zvířata z objektu.V krátké chvíli dorazili k ohni profesionální svory z Jičína, Lomnice a Semil, kterým lhotečtí hasiči pomáhali doplňovat vodu do cisteren. Práce dobrovolných sborů potom spočívala v rozebrání doutnající slámy a v dohašení. S touto nepříjemnou prací ve štiplavém dýmu pomáhali našemu sboru ještě hasiči z Nové Vsi, Železnice, Valdic, Stružnice, Syřanova a Žďáru.

Tuhaňský pohár v r. 2000 se konal jakou součást nově vzniklého okresního poháru požárním útoku. Lhota byla dvanáctá z dvaceti dvou družstev. Malou oslavou si hasiči připomněli i 105. výročí založení sboru. V sobotu 1. 9. 2000 si při cvičení zkusili dopravit vodu na Matlov a potom poseděli u ohně na koupališti. Další požár v obci, tentokrát naštěstí menšího rozsahu, vypukl ve včelíně u čp. 36 (p. Luňáková) 14. 7. 2001. Naštěstí na hřišti u zbrojnice probíhala právě

nohejbalový turnaj, kde bylo mnoho hasičů, kteří vyvezli PPS – 12 a doběhli s přívěsem k ohni. Při příjezdu cisteren z Lomnice, Jičína, Semil a hasičů z Nové Vsi, tak již byl požár uhašen. Oheň se nijak nedotkl sousedícího obytného stavení a stodoly. V r. 2002 na námětové cvičení do Lhoty přijela družstva ze Syřenova a Žďáru u Rumburku. Mimo pravidelná cvičení, účasti na soutěžích a práci v obci přidali hasiči do výčtu kulturních akcí i výjezdní zasedání na Klepandě.V roce 2005 si sbor připoměl 110 let od založení sboru. Součástí oslav byla slavnostní valná hromada, průvod na hřbitov a položení květin ke hrobům zakladatelů, výstava požární techniky a večerní zábava. Soutěžní družstvo se ukázalo na Okrskové soutěži r. 2007 v Nové Vsi  kde dokázalo vystoupit na stupně vítězů pro bronzový pohár. Stejný úsěch se opakoval o rok později na Košově. Každý rok se pořádá Hasičský bál, účast na námětových cvičení je také tradicí a aktivita v obci je také vidět. Přívalové deště v červnu 2009 zaměstnaly sbor nejedním uklízením bláta a pomoc při drobných záplavách. Na pomoci se účastnili i sbory z Lomnice nad Popelkou a Nové Vsi. Od roku 2009 se řeší nákup nové požární techniky, zatím neúspěšně. K 1.1.2010 má sbor 56 členů.

Podle obecních a hasičských kronik zpracoval Jaroslav Hercík ml.,

dodatek Vítězslav Tomeš

Požáry v obci od roku 1895